Co je to CHKO a PP?
Co je to CHKO a PP?
V souvislosti s debatami o budoucnosti Brd, které se rozběhly poté, kdy MO oznámilo svůj záměr zrušit vojenský újezd v Brdech, se řada lidí vyslovuje pro ochranu brdské přírody. Názory na to, jakou formu by ta ochrana měla mít, oscilují od maximální možné ochrany formou NP až po ochranu žádnou. Nejvíce se však hovoří o dvou formách – o zřízení CHKO nebo Přírodního parku a vyhlášení sítě maloplošných chráněných území v této oblasti. Bohužel, mnoha diskutujícím možná není zcela jasné postavení, funkce a úkoly těchto institutů a mohou tak jen těžko srovnávat. Níže jsme se pokusili uvést základní charakteristiky obou nejčastěji uvažovaných forem, Přírodního parku a chráněné krajinné oblasti (CHKO).
Jde o dvě různé formy velkoplošné ochrany přírody a krajiny, upravené podle zák.č.114/1992 Sb. (o ochraně přírody a krajiny) v platném znění. Tyto dvě formy se především liší v tom, co je na jejich území chráněno a s jakou intenzitou. Podle toho se také liší způsob jejich vyhlašování a správy.
Přírodní park (PP)
PP je v zákoně upraven v ustanovení § 12 jako území, kde je poskytována ochrana krajinnému rázu, jeho estetické a přírodní hodnoty. Vyhlašuje jej místně příslušný kraj, který také ve spolupráci s místně příslušnými ORP i ostatními obcemi ze svých prostředků tuto ochranu vykonává. I s ohledem na to se jedná především o pasivní působení, zaměřené především na uchování již stávajícího stavu a úsilí o jeho nezhoršování. Prakticky je vyloučena aktivní role – péče o přírodu, tak, jak je prováděna v případě intenzivněji chráněných území. Jedná se tu tedy o nejnižší formu ochrany přírody, financovanou z prostředků kraje. Tato forma je zpravidla schopna zabránit nejhorším excesům velkého rozsahu v zásazích do krajiny, tím však je v podstatě také její účinnost omezena. Krajinný ráz se neposuzuje v zastavěných a zastavitelných územích.
Zákon se o přírodním parku zmiňuje maximálně stručně. I z toho lze usuzovat, že se přírodním parkům nepřikládá v ochraně přírody prakticky žádný význam. Ten tak spočívá hlavně v ochraně krajinného rázu.
Pokud na území přírodního parku existují lokality, hodné zvláštní ochrany, zpravidla jsou vyhlašovány jako maloplošná zvláště chráněná území – národní přírodní rezervace (NPR), národní přírodní památky (NPP), přírodní rezervace (PR) a přírodní památky (PP), kde je ochrana přírody intenzivnější a předpokládají se i případné výchovné zásahy, tzv. management přírody.
Na území přírodních parků se mohou také vyskytovat tzv. Evropsky významné lokality (EVL), vyhlášené v soustavě Natura 2000. Jejich vyhlášení předpokládá následné vyhlášení zvláště chráněného území přírody odpovídající intenzity, případně může být ochrana EVL zajišťována i smluvně s vlastníky příslušných pozemků.
Přírodní park může být vyhlášen jen na území jednoho kraje. PP však nemůže být vyhlášen na území vojenského újezdu.
V oblasti Brd jsou na území Středočeského kraje vyhlášeny dva přírodní parky – PP Třemšín a PP Hřebeny. Na území Plzeňského kraje byly též vyhlášeny dva PP – Brdy (v jižní části pohoří) a PP Trhoň. Na jejich územích existuje řada MZCHÚP, ať už ve formě přírodních rezervací nebo památek a najdeme tu též několik EVL.
Chráněná krajinná oblast (CHKO)
Zde se naopak jedná o formu velkoplošné ochrany přírody a krajiny, která je druhá nejintenzivnější (hned za NP). Zákon ji upravuje v části třetí (Zvláště chráněná území), kde ji jmenuje v § 14 odst.2 písm. b) a podrobněji upravuje v hlavě třetí v § 25 – 27, působnost samotné Správy chráněného území pak upravuje § 78.
CHKO je definována jako rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristickým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů a s hojným zastoupením dřevin. Předpokládá se zde výskyt chráněných nebo ohrožených druhů rostlin a živočichů.
Kromě pasivní ochrany krajiny, přírody a jejích jednotlivých prvků, se zde uplatňuje také aktivní působení ve smyslu výchovných a promyšlených zásahů směřujících k tomu, aby se přírodní prostředí co nejvíce přiblížilo přirozenému a původnímu stavu (běžně se tato činnost nazývá managementem přírody).
CHKO vyhlašuje svým nařízením vláda ČR a zapisuje se do seznamu, vedeného zákonem. Popsané činnosti zajišťuje a realizuje zvlášť k tomu určená instituce, tzv. Správa CHKO, která je financovaná z prostředků Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK), organizace řízené a financované MŽP. Tyto činnosti tak nezajišťují ani nefinancují obce na území CHKO nebo v jejím sousedství, jakkoli se jejich přiměřená spolupráce se Správou CHKO předpokládá.
MŽP, které (spolu s AOPK) připravuje materiály, potřebné k vyhlášení CHKO, také rozhoduje o vyhlášení jednotlivých zón ochrany v rámci celého území CHKO. Podle intenzity ochrany se vyhlašují I. – IV.zóny, kde nejinzenzivnější ochrana přírody je v tzv I. zónách, ve III. zónách je až na výjimky režim obdobný běžnému stavu a IV.zóny se vyhlašují prakticky jen na obydleném a zastavěném území a v jeho nejbližším okolí. Ve zvlášť odůvodněných případech může být vstup veřejnosti do I.zón významně omezen, mimořádně i zcela zakázán, avšak ani v těchto případech se nejedná o zcela bezzásahová území, jak je známe z I.zón NP.
Určité činnosti a aktivity na území CHKO jsou omezeny nebo zcela zakázány. Nesmějí se např. používat průmyslová hnojiva, provádět chemické ošetření komunikací v zimním období, nesmějí se zneškodňovat odpady, tábořit a rozdělávat ohně mimo vyhrazená místa, stavět nové dálnice a sídelní útvary atd.
Také v rámci CHKO zpravidla existuje celá řada různých MCHÚP, většinou na úrovni NPR, NPP, PR a PP, které většinou jsou zahrnovány do I. a II. zón ochrany. I v CHKO jsou vyhlašovány EVL.
Na rozdíl od NP se nestanoví kolem CHKO tzv. ochranné pásmo, které i tato území, přesto, že nejsou přímo na zvláště chráněném území, podrobují některým omezením a zvláštnímu režimu.
Správa CHKO vykonává na území CHKO státní správu na úseku ochrany přírody a krajiny. Kromě jiného např.: vydává závazné stanovisko potřebné k ohlášení stavby, vydání územního rozhodnutí, územního souhlasu, stavebního povolení, rozhodnutí o změně užívání stavby, kolaudačního souhlasu, je-li spojen se změnou stavby, povolení k odstranění stavby či k provedení terénních úprav podle stavebního zákona, povolení k nakládání s vodami a k vodním dílům, povolení k některým činnostem či udělení souhlasu podle vodního zákona ; dále vydává souhlasy k činnostem a zásahům vymezeným v bližších ochranných podmínkách CHKO, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek; vydává opatření obecné povahy k omezení nebo zákazu vstupu.
Správa plní zároveň úkoly odborné organizace ochrany přírody ve svém územním obvodu. Přitom zejména provádí potřebné inventarizační přírodovědné průzkumy, dokumentaci a šetření v ochraně přírody, spolupracuje s výzkumnými a vědeckými pracovišti, zajišťuje strážní, informační a kulturně výchovnou činnost. Správa dále zajišťuje péči o zvláště chráněná území ve své územní působnosti.
Správa navrhuje plán péče o CHKO, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky na svém území a je ve své územní působnosti odvolacím orgánem proti rozhodnutím orgánů obcí vydaným podle zákona o ochraně přírody a krajiny.
CHKO může být vyhlášena i na území několika krajů – a bývá to dokonce dosti častým jevem. CHKO může být vyhlášena i na území vojenského újezdu - a v současnosti je tomu tak např. ve VVP Boletice.
V současnosti existuje v ČR celkem 25 CHKO, ve Středočeském kraji např. Křivoklátsko, Kokořínsko, Blaník, Český kras. Na území zdaleka nejlesnatějšího Příbramska (s patrně nejzachovalejším přírodním prostředím) není ani jediná.
CHKO v jistém smyslu funguje i jako jakási „značka kvality“, která už sama o sobě signalizuje řadě milovníků přírody území, které je hodno návštěvy a přitahuje tak nemalé množství turistů a dalších návštěvníků.
Už z porovnání funkcí a úkolů, jaké plní PP a CHKO je zřejmé, že PP se orientují prkaticky výhradně jen na ochranu krajinného rázu a jen ve velmi omezeném rozsahu mohou pasivními prostředky zajišťovat ochranu přírody. V zásadě – a za ideálního stavu – mohou napomáhat tomu, aby se přírodní prostředí na jejich územích dále významně nezhoršovalo, ale nemají prakticky žádné možnosti aktivního působení ve prospěch ochrany a péče o přírodu. Takové možnosti jsou dány jedině na MZCHÚ, která mohou být v rámci PP vyhlášena. Většinou se tu jedná o PR a PP, mimořádně i o NPR a NPP. Na těchto maloplošných zvláště chráněných územích je již možná i aktivní činnost ve prospěch přírodního prostředí, která je však omezena pouze na jejich relativně velmi malá území.
Naproti tomu CHKO umožňuje skutečně efektivní a účinnou ochranu přírody, včetně aktivního působení na celém svém území, přičemž zvláště v tzv. I.zónách (ty se většinou kryjí s NPR, NPP, PR a PP a jejich ochrannými pásmy), může být tato činnost velmi intenzivní. CHKO je vybavena jak materiálními, tak personálními i právními prostředky k účinné ochraně přírody, na rozdíl od PP, které prakticky tyto možnosti a prostředky postrádají.
Je třeba samozřejmě říci i to, že ani CHKO (a dokonce ani NP), natožpak třeba PP nejsou samospasitelné a dokáží ochránit a pečovat o přírodu jen částečně (zhruba v intenzitě, v jaké byla její ochrana vyhlášena), nemohou však nikdy zabezpečit její 100% ochranu. Je nepochybně na těch, kteží v těchto oblastech a jejich okolí žijí a na těch, kteří tato území navštěvují, nakolik zodpovědně k té přírodě přistupují, a jak se v ní chovají.