Sedm věčných otázek
Sedm věčných otázek.
1. Proč byl ke zrušení vybrán právě VVP Brdy a nikoli jiný z pěti stávajících vojenských újezdů?
Obecně na tuto otázku už odpovědělo samo MO – na základě provedených analýz se právě VVP Brdy ukázal jako újezd, nejvhodnější ke zrušení.
My si dovolíme podat své vysvětlení, opřené o informace, které jsme jak oficiální, tak neoficiální cestou získali, ale vycházíme i z dalších úvah a někdy i (pravda) spekulací.
Provedená analýza, realizovaná na základě Bílé knihy o obraně, zřejmě využila i Analýzu o potřebnosti vojenských újezdů z r.2005 a předpokládáme, že se tyto analýzy v zásadě asi příliš neliší – s výjimkou svého zadání. Analýza z r.2005 měla zodpovědět otázku, zda jsou všechny vojenské újezdy potřebné jak z hlediska politického, tak ekonomického i vojenského – a v kontextu tehdejší ekonomické situace země i MO i z pohledu tehdejších požadavků na schopnosti AČR odpověděla, že jsou potřebné všechny. Analýza současná zřejmě odpovídala na jasně stanovenou otázku: Který ze stávajících újezdů je pro MO a AČR nejvíce zbytný a je tak vhodný ke zrušení - a doporučila zrušit VVP Brdy.
Již z analýzy z r.2005 totiž vyplývalo, že z hlediska využití – a to jak reálného, tak možností a perspektiv, je zdaleka nejméně pro AČR potřebný VÚ Brdy, který je využitelný pouze jako dělostřelecká a v omezené míře i letecká střelnice, ale neumožňuje v širším rozsahu zde provádět tzv. vševojskový výcvik. (Zcela bez ohledu na tvrzení těch, kteří jsou na existenci VVP Brdy závislí – jako jeho vední apod.). Naproti tomu ostatní újezdy s výjimkou VVP Březina v plné míře tento vševojskový výcvik umožňují a také je v nich prováděn. Specifikem VVP Březina je pak jeho (patrně nezastupitelná) úloha výcvikového prostoru důstojnického sboru AČR, který má v bezprostřední blízkosti (Vyškov, Brno) svá vrcholná učiliště.
Současná napjatá finanční situace celé země a MO však vedla k přehodnocení některých priorit, pokud jde o zajištění schopností AČR. Mj. je zřejmé, že i úloha dělostřelectva v rámci armády doznala jistých změn, které asi výhledově mohou vést k přidružení menších, ale mobilnějších dělostřeleckých útvarů do jiných uskupení, v jejichž rámci by pak probíhal i výcvik. Ta však cvičí v jiných vojenských újezdech (nikoli v Brdech), které jsou ovšem i dělostřeleckými střelnicemi vybaveny.
Určitě při úvahách o potřebnosti VVP Brdy pro MO sehrály roli i ekonomické aspekty, související s předpokládaným rozsahem nutné pyrotechnické asanace i s její intenzitou a s ní spojené výše nezbytných nákladů.
Jsme přesvědčeni, že ze všech těchto hledisek pak zcela logicky vyšel právě VVP Brdy jako nejvhodnější kandidát na zrušení.
2. Odpůrci zrušení VVP Brdy argumentují tím, že zrušení újezdu vůbec není levné a že se armádě hodně prodraží – víc, než kdyby újezd neopouštěla, ale vhodně jej využívala.
Tento názor se opravdu objevuje poměrně často – nedokážeme samozřejmě zodpovědně posoudit, zdali na něm něco je, nebo se zcela mýlí. My se domníváme, že tomu tak není – a to z následujících důvodů:
a) Armáda tak jako tak některý újezd opustí – a ať už se jedná o kterýkoli z nich, náklady s tím budou nepochybně spojeny. Jde o to, aby byl vybrán takový újezd, kde budou ty náklady nejnižší.
b) Zdá se, že nepřicházejí v úvahu ty újezdy, v jejichž blízkosti jsou umístěny hlavní základny jednotek, které v nich cvičí – tzn. Hradiště, Libavá a Březina. V Brdech je sice také umístěna základna 13.db v Jincích, avšak zřejmě se počítá v nové koncepci naší armády se změněnou úlohou dělostřelectva, které by mělo patrně svůj výcvik provádět v úzké součinnosti s ostatními jednotkami a nikoli pouze odděleně. Něco takového zřejmě VVP Brdy neumožňuje, kdežto jiné újezdy ano. Jediným újezdem, v jehož bezprostřední blízkosti se nenachází žádná posádka jsou Boletice. Jsou ovšem jediným naším újezdem, kde lze provádět výcvik v horském terénu, umožňují vševojskový výcvik a jsou pro tyto potřeby také náležitě vybaveny (na rozdíl od Brd).
c) Významnou roli hrají náklady na provedení pyrotechnické asanace. V ostatních újezdech probíhá plošný výcvik na celém (většině) jejich území a náročnost asanace časová, fyzická i finanční by byla zřejmě vysoká (pokud jde o náklady, pak možná v řádu miliard korun). V Brdech, přestože zde výcvik probíhá již více jak 80 let (jsou naším nejstarším újezdem), probíhal vždy pouze na cca 12% celkové plochy. Na ostatním území se samozřejmě tu a tam také nějaká munice vyskytuje, ale v nepoměrně menším množství. Současné cílové plochy a jejich okolí (abaky), kde je munice jednoznačně nejvíc, jsou ovšem ochranářsky cenné a předpokládá se zde zřízení MZCHÚ, kam bude vstup veřejnosti tak jako tak velmi omezen. I z důvodu ochrany zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů na těchto územích nebude možné provést hloubkovou pyrotechnickou asanaci, která je ovšem finančně nejnáročnější a lze tak v podstatě předpokládat náklady na očistu území ve výši desítek, maximálně stovek milionů korun. Tady je už rozdíl mezi Brdy a ostatními újezdy skutečně zásadní.
d) Přesun poměrně početných jednotek k výcviku do Brd by byl finančně náročnější, než občasné přesuny relativně malé jednotky z Jinec do jiných výcvikových prostorů. Přesuny jednotek z Moravy nebo severozápadních Čech po extrémně vytížených středočeských komunikacích (silničních nebo železničních) by navíc působil i značné dopravní problémy. Uvědomme si, že ani v Praze ani ve Středočeském kraji nejsou a nebudou umístěny jednotky, které by v nějakém masivním rozsahu měly cvičit ve vojenských újezdech. Pro výcvik těchto jednotek, stejně jako pro výcvik regionálně příslušných složek IZS plně postačí uvažované posádkové cvičiště (s rozlohou okolo 50 km2), jehož ponechání v Brdech MO předpokládá.
e) Pokud by byl zrušen jiný újezd, musely by Brdy převzít přiměřený podíl na výcviku jednotek, které ve zrušeném újezdu cvičily. Protože nejsou pro tento výcvik vybaveny, bylo by nutno je přizpůsobit. Zřejmě by to vyžadovalo další rozsáhlé odlesňování a zejména nákladnou výstavbu zařízení, která ten výcvik umožňují, v jiných újezdech jsou dávno vybudována, ale v Brdech chybí.
3. Je zde obava, že příroda v Brdech bude po jejich opuštění armádou zdevastována, že dojde ke zničení zdrojů pitné vody a argumentuje se tím, že armáda přírodu v Brdech dokázala nejlépe ochránit.
Režim vojenského újezdu, kam je podle zákona č.222/1999 Sb. mj. zakázán vjezd a vstup veřejnosti a není povoleno budovat ani vlastnit soukromým osobám nemovitosti, dokázal hlavně v minulosti zachovat zde přírodní prostředí ve velmi dobré kondici, nenarušené civilizačními zásahy. V současnosti bohužel nedisponuje již armáda takovými materiálními, personálními, ale dokonce ani právními prostředky, které by jí umožňovaly skutečně účinně zabezpečit respektování zákona, zejména pokud jde o vstup a vjezd osob bez příslušného povolení. Účinně zde funguje pouze stavební uzávěra. Není ovšem úkolem armády chránit přírodu a její zachovalost v Brdech tak vyplývala spíše jen jako vedlejší produkt existence újezdu – zabezpečovala minimální zásahy do přírodního prostředí, jakkoli ani to neplatilo bez výjimky.
Tlak na dosahování co nejlepších hospodářských výsledků ze strany podniku VLS,s.p., který v újezdu hospodaří jak s lesy, tak vodami, ovšem vedl od devadesátých let až do současnosti k řadě velmi necitlivých zásahů do přírody. V těchto zásazích se stále pokračuje a příroda v Brdech je posledních 20 let bohužel stále více poškozována. I proto již od roku 2005 usilujeme o zřízení CHKO v Brdech, protože se domníváme, že jedině za takového stavu, kdy by podnik VLS,s.p. byl nucen ve svých hospodářských plánech také respektovat požadavky Správy CHKO, by byla solidní šance přírodu v Brdech ochránit.
Pokud by zrušení vojenského újezdu předcházelo vyhlášení CHKO na tomto území, neobáváme se, že by došlo k devastaci přírody, ale naopak jsme přesvědčeni, že by konečně byly nastaveny takové podmínky, za nichž by nejen nedošlo k dalšímu zhoršování stavu přírodního prostředí v Brdech, ale dokonce postupně i k jeho zkvalitňování.
Pokud by ovšem nebyla zdejší příroda chráněna alespoň na úrovni CHKO a vojenský újezd byl zrušen, měli bychom o Brdy skutečně velmi vážné obavy.
Stejně tak bychom se obávali i toho, kdy by nakonec bylo rozhodnuto VVP Brdy zachovat a místo něho zrušit jiný újezd. Protože by pak Brdy byly nuceny převzít přiměřený podíl na výcviku vojsk, doposud prováděném jinde – a přizpůsobit se novým podmínkám. Obáváme se, že by mohlo dojít k enormní zátěži na nyní již velmi křehký stav přírody v této lokalitě a k jejímu nevratnému zásadnímu poškození.
4. Odpůrci rušení vojenského újezdu ale argumentují také tím, že vyhlášením CHKO v Brdech by tak jako tak vznikly státu nemalé náklady – tentokrát právě s provozováním CHKO, když doposud její funkce suploval vojenský újezd. Ty náklady by sice neplatilo MO, ale tentokrát MŽP – a stejně by to byly náklady státního rozpočtu.
Především je třeba říci, že vojenský újezd ani náhodou nesuploval funkce CHKO. Jeho úkolem nikdy nebyla ani ochrana, natožpak péče o přírodu, které jsou základním úkolem CHKO. Pouze zákazem vstupu, vjezdu a stavební uzávěrou bylo zabráněno, aby se Brdy, podobně jako jiné atraktivní krajiny v ČR, nezničily chatami a rekreačními zařízeními. To je ale také vše. Bohužel, naopak poslední vývoj ukazuje, jak i v této oblasti, ještě donedávna skutečně nádherné přírody, dokáže bezohledný hon za ziskem, tentokrát v podání podniku VLS,s.p., napáchat v poměrně krátké době obrovské škody. Je to smutné, ale pokud někdo skutečně v současnosti Brdy ničí, je to právě tento podnik, který až do konce osmdesátých let naopak přispíval k tomu, že příroda Brd byla jedinečná a v našich podmínkách skutečně zachovalá.
Právě CHKO by zde mohla zabránit nejen další devastaci přírody, ale postupně, rozumnými výchovnými zásahy, ji dostat na úroveň, odpovídající skutečně původnímu stavu, jaký tu byl před zásahy člověka do této krajiny.
Obecně je známo, že z podobných důvodů, jako tomu bylo v Brdech, se i v ostatních újezdech zachovala relativně málo dotčená příroda. (Někde více, jinde méně). Pokud nebude zrušen VVP Brdy, ale jiný újezd (nejpravděpodobnější by to bylo v případě VVP Boletice), i ten bude zřejmě nutno chránit formou alespoň CHKO. V Boleticích je dokonce již část újezdu ve správě CHKO, v případě jeho zrušení by byl téměř jistě celý do CHKO zahrnut (pokud by se tu nejednalo dokonce i o vyšší stupeň ochrany – NP). Libavá zřejmě jako kandidát na zrušení určitě neobstojí, stejně jako Březina. Pak zbývá Hradiště – o něm se ještě nedávno uvažovalo velmi vážně jako o možné další CHKO a třeba i NP. To znamená, že ať bude zrušen VVP Brdy, nebo jiný možný újezd – i tam bude CHKO (nejméně) zřízena – a v takovém případě to vždy bude stát náklady, hrazené ze státního rozpočtu. Nemůžeme tu tedy hovořit o tom, že v případě vyhlášení Brd CHKO vzniknou nějaké vícenáklady – ty tu budou v každém případě, protože ať už bude zrušen jakýkoli VVP, vždy tam přinejmenším tato forma chráněného území vznikne a vyžádá si přiměřené náklady ze státního rozpočtu. Argument odpůrců zrušení VVP Brdy je v tomto případě zcela lichý.
5. Nebylo by pak lepší ponechat Brdy v současném režimu vojenského újezdu, bez dalších nákladů – ať už na jeho rušení nebo na zřízení CHKO, tak jak to požadují starostové z východního úpatí Brd?
To dost dobře není možné. Pokud budou Brdy ponechány v režimu VVP (nebude zrušen), bude zrušen jiný újezd. Ty zbývající se budou muset podělit na nahrazení jeho výcvikových kapacit a potenciálu. Včetně Brd. Ty ovšem doposud takové možnosti vůbec neměly – a musely by je tedy dodatečně vytvořit. Pro vševojskový výcvik je nutný více-méně otevřený terén – tak, jak jej poskytují Boletice, Hradiště nebo Libavá. Nikoli kompaktní lesní celek s několika enklávami dopadových ploch, jak to doposud postačovalo dělostřelcům (a v omezeném rozsahu i letcům). Bylo by zřejmě nutné odlesnit další rozsáhlá území (dostatečně vzdálená obydleným a zpřístupněným lokalitám). V případě Brd by se tak zřejmě muselo stát především ve spojení trojúhelníku cílových ploch Tok, Jordán a Brda a v rozšíření již nevyužívaného cvičiště Bahna a možná i CP Padrť a Kolvín. Znamenalo by to ovšem nejen obrovské kácení (bez náhrady), ale především dramatické snížení retenční schopnosti lesa, obrovskou erozi odlesněných pozemků, mnohem častější případy lokálních bleskových povodní (ohrožujících životy, zdraví a majetek občanů) – a na druhou stranu vysychání Brd, zhoršování množství i kvality zdrojů pitné vody, na níž je závislá řada podbrdských obcí a měst (včetně Příbrami), devastaci přírody, likvidaci mnoha vzácných druhů rostlin i živočichů a možnou invazi zde nepůvodních druhů atd. Hodnota Brd by se z hlediska ochranářského prakticky propadla na nulu, z hlediska jejich využití jako přirozeného centra akumulace vod také, ztratily by zřejmě i jakoukoli atraktivitu turistickou. Jinde jsme řekli, že by se Brdy postupně stávaly stepí. Možná, že jsme byli příliš radikální, ale v zásadě si za tímto hodnocením stojíme.
K tomu jen poznámka: Pokud bude VVP Brdy zrušen a na jeho místo nastoupí CHKO, přinese to příliv návštěvníků, kteří pomohou k ekonomickému rozvoji oblasti. Pokud bude současný stav (pokud jde o přístupnost území) zachován (a příroda zde bude devastována stále stejným tempem, jako v posledních dvaceti letech), pak se i nejbližší okolí tohoto pohoří nadobro zařadí mezi nejchudší a nejméně atraktivní oblasti této země, odkud budou obyvatelé postupně prchat za lepší budoucností – ať už u nás, nebo kdekoli jinde ve světě.
6. Setkáváme se i s názorem, že zrušení VVP Brdy je „pomstou“ za nesouhlas obcí s radarem americké PRO.
Tenhle názor má evidentně svůj původ v našich vnitopolitických rituálních tanečcích, ale troufneme si říci, že sami jej považujeme za esenci naprosté hlouposti a hrubého nepochopení naprosto všech souvislostí.
Kdyby se jednalo o (patrně) jakýkoli jiný region v ČR, byly by obce i jejich obyvatelé nadšeni z toho, že v jejich sousedství vznikne CHKO, která do těch obcí přinese prostředky, které tam dříve nebyly. CHKO je dar – mnohem cennější, než slibované miliony jako úlitba za souhlas s výstavbou radaru, které se jaksi stejně nedostavily. To není pomsta. Je škoda, že někteří představitelé obcí ve své politické (a možná i jiné) zaslepenosti nejsou schopni tohle pochopit – ke škodě své i obcí, které zastupují. Naopak ti, kteří tuto výzvu správně pochopili, mohou hodně získat, pokud se podle toho zařídí. Je podle nás jen škoda, že Svazek obcí Podbrdského regionu i Mikroregion Třemšínsko tuhle výzvu zatím nepochopily a stále víc jim zřejmě ujíždí vlak.
Dovolím si k tomu jen jedinou poznámku: S jedinou výjimkou Jinec, nemá z existence újezdu v Brdech žádná obec naprosto nic. Bylo by tomu tak i tehdy, pokud by VVP Brdy zůstal zachován. Naopak by mnohé z nich byly zatěžovány zvýšeným provozem těžké vojenské techniky a hlukem. V případě vzniku CHKO a zrušení vojenského újezdu by na tom mohly profitovat všechny obce v okolí té CHKO. Zastupitelé těch obcí by měli vidět dál než jen na špičku vlastního nosu a snažit se o to, aby zajistili svým spoluobčanům lepší budoucnost. Je velká škoda, že jen málokteří tohle dokáží pochopit – ať už je k tomu vedou jakékoli osobní nebo politické pohnutky. Komunální politika je přeci jen trochu odlišná od té „velké“. Měla by především upřednostňovat zájmy občanů v regionech a ne jen slepě kopírovat úradky stranických sekretariátů. Ne každý z komunálních politiků však toto asi dokáže.
A na závěr ještě k oné „pomstě“. Bylo by asi poctivé si přiznat, že kdyby nebylo zásadního obratu v nazírání na mezinárodní politiku, k němuž došlo výměnou prezidentů USA, byl by jakýkoli odpor regionů a jejich politických představitelů proti radaru zbytečný a marný. Radar nebyl vybudován proto, že česká veřejnost proti němu většinově protestovala, ale prostě proto, že už o něj USA nestály. Chápu, že mnozí lokální politici si na této kauze hřáli vlastní polévku, která jim možná pomohla k jejich současným pozicím, ale skutečnost je prostě jiná. Ta záležitost je za námi, pro naši zemi znamenala poněkud trpké poznání, související s tím, jak vážně je mínění jejího obyvatelstva, ale i reprezentace vnímáno velmocemi a myslím, že by i v zájmu místních politiků mělo být, aby na tuto nepříliš povznášející zkušenost raději zapomněli.
7. Nezřídka se můžeme setkat i s názorem, že vše je už dohodnuto, pozemky rozděleny, „kšefty“ dojednány, že rušení VVP Brdy je výsledkem lobbyistických aktivit těch, kteří chtějí Brdy využít pro své zištné zájmy. Nemůže na tom něco být?
Kdyby se jednalo o jakýkoli jiný újezd, objevila by se v jeho případě naprosto stejná podezření. Bohužel, v minulosti jsme byli skutečně svědky tolika špinavostí, které se zpočátku tvářily naprosto nevinně a div že ne filantropicky, že lze dobře pochopit pesimismus lidí a jejich pochybnosti o upřímnosti, oprávněnosti a spravedlnosti jakéhokoli rozhodnutí, učiněného v horních patrech naší politiky.
Je také naprosto pochopitelné – a v zásadě i přirozené, že se vždy najdou ti, kteří se pokusí nového vývoje nějak využít. Je ale možná škoda, pokud bychom apriorně jakékoli úsilí předem odsuzovali a odmítali jako podvod a špínu. Co je špatného na tom, když někdo (kdokoli) se dokáže v situaci zorientovat a podnikatelsky ji využije. Pokud tím nezpůsobí škody ani spoluobčanům ani přírodě, nevidíme na tom naprosto nic špatného. Pokud tím druhým nebo přírodě dokonce nějak pomůže, měli bychom mu poděkovat a ne jej ostouzet. Je velmi smutné, že současná atmosféra ve společnosti přeje víc vyvolávání závisti, podezřením a osočováním, než objektivnímu a pokud možno spravedlivému pohledu na každou jednotlivou věc.
Troufáme si tvrdit, že až na extrémní (a nerealistické) nápady o využití Brd např. pro golfové resorty, lunaparky nebo pole solárních či větrných elektráren, které sotva lze brát vážně, tu nejsou žádné zájmy, které by chtěly Brdům uškodit – ani přírodě, ani lidem, žijícím v okolí. To samozřejmě neznamená, že se některé sobecké a bezohledné zájmy v budoucnu nevyskytnou – nebyli bychom lidé, aby mezi námi nežili jak ti poctiví, tak ti „druzí“. Je ale věcí veřejné kontroly, na níž by měli spolupracovat a podílet se všichni, média, občanská sdružení, obce, jednotliví občané, aby takovým aktivitám včas zabránili. Pokud tu bude veřejné území, navíc chráněné formou CHKO, pak tu ta možnost je a bude.
A konečně – chtěl bych připomenout, že stát nemá v úmyslu i v případě, že armáda Brdy opustí, tohoto území se zbavit, rozprodat je nebo „zašmelit“. Bylo to řečeno mnohokrát a docela jasně – a nemáme důvod tomu nevěřit. Možná by stálo za to, i přes řadu minulých hořkých zkušeností, začít někdy také věřit v dobrou vůli a rozum a přestat podezírat. Mj. to nesvědčí ani o občanském sebevědomí, ani o schopnosti využívat demokratické instituce a postupy, přesto, že podmínky tu pro to jsou. Je jen škoda, že je tak málo lidí, kteří je dokáží uchopit.